Černá lilie - 3. Kapitola

3. Kapitola

Do místnosti vešel doktor. Poznala jsem pana Johnsona. Když zjistil, že jsem vzhůru, usmál se na mě. Přešel ke mně a prohlédl mě. Prohodili jsme spolu pár slov. 

"Takže Lili, zítra tě pustím domu, ale teď ještě spi," řekl a odešel.

"Spi,"zašeptal Edward a odešel za svým otcem. Otočila jsem se na bok a zavřela oči.

Zdál se mi sen. Byla jsem v nějakém obchodě a dívala se na plyšáky a vtom na mě někdo začal mluvit "Všichni ti plyšáci jsou očarováni kouzlem." Otočila jsem se a uviděla černé oči Jaspera Whitea. A pak jsem se probudila. Na židli vedle mé postele seděl Edward Johnson. Trochu mě to zklamalo. Bylo mi líto, že tam nesedí nikdo jiný.

"Dobré ráno, Lili,"

"Ahoj. Jak to že nejsi ve škole?"zeptala jsem se.

"Rodiče mi dovolili, ať tady zůstanu a odvezu tě domu,"řekl a po celou tu dobu se culil. Pane bože to ne! V tu chvíli vešel do pokoje doktor Johnson. Uviděl, že jsem čilá a prohlídl mě.

"Lili, můžeš jít domů.

Zítra nechoď do školy, ve čtvrtek a v pátek můžeš jít, ale necvič, jinak jsi v pořádku. Mam zavolat tvojí mámě nebo ti nebude vadit když, že odveze Edward?"zeptal se.

"Mámě nevolejte, on mě odveze,"řekla jsem trochu nevrle. Podívala jsem se na mě pohledem, který značil, ať odejdou. Pochopili a odešli na chodbu. Oblékla jsem se a odešla z pokoje.

"Můžeme jít,"oznámila jsem mu. Edward se usmál. Vyšli jsme z nemocnice a šli k BMW, co se mi líbil na školním parkovišti. Nasedli jsme a on vyjel. V půlce cesty mi začal klást otázky.

"Jaká je tvá oblíbená barva?"

"Žlutá,"odpověděla jsem.

"Zvíře?"

"Kočka."                                                                                                                                               

"Květina?"

"Lilie." Jeho otázky mě začali otravovat. Chtěla jsem si sednout a číst si, nebo se kouknout na televizi a ne poslouchat jeho.

"Kniha?"

"Romeo a Julie."

"Tanec?"

"Waltz." 

"Jídlo?"

"Špagety a lasagne,"odpověděla jsem.

"Píseň?"připadala jsem si jako u výslechu.

"Nevím,"povzdechla jsem si.

"Kámen?"

"Onyx,"usmála jsem se a vybavila si oči Jaspera Whitea. Trochu jsem se usmála. Zamračil se a zastavil. Stály jsme před naším domem. Vstoupila jsem a šla k domu, ale on mě dohonil a ani mu to nedalo práci.

"Jak víš, kde bydlíme?"zeptala jsem se podrážděně.

"Včera jsem byl u vás na večeři,"usmál se.

"Aha,"můj tón nebyl moc nadšený.

U dveří jsme se rozloučila a já celá šťastná vešla do domu. Strašně mi lezl na nervy. K tomu jsem měla v hlavě Jaspera. Stále jsem viděla jeho úsměv, jeho černé oči a jeho obličej. Vešla jsem do domu ve chvíli, kdy se objevil démon. Zmrazila jsem ho.

"Mami!"vyjekla jsem zděšeně. Nevěděla jsem, jestli tu byl díl nebo ne. Děsila jsem se, že se jí něco stalo.

"Co je?"zavolala Beth. Vešla do místnosti a zaječela.

"Lauro, mami, pojďte sem a vezměte knihu,"zavolala. Obě vešli do místnosti, Laura nesla knihu a máma jedla jablko. Když ho uviděla a zaskočilo jí.

"Kde se tady vzal?"zeptala se máma.

"Když jsem přišla, už tu byl,"řekla jsem jim. Laura otevřela knihu a chvíli v ní listovala. Pak mi jí podala a odešla z místnosti.               

Livrey

Mocný a obávaný. Zabíjí čarodějky a bere si jejich moc. Obávají se ho v ostatní jeho druhu kromě jejich vůdce, jehož jméno není známé. K jeho zničení je potřeba kouzla a lektvaru a tři čarodějky či čaroděje ze stejného rodu.

Na lektvar je potřeba: dvě malé lahvičky krve draka, padesát dračích šupin, dva šlahouny z kouzelné vrby (sušené), deset velikých měsíčních kamenů, maso z něj a krev medvědí.                                          

Suly Meyerová.

"Mami, máme ty věci, co jsou na to potřeba?" zeptala jsem se.

"Ne,"řekla.

"Tak co teď?"zeptala se Beth.

"Magický svět,"řekla jsem.

"Správně Lili, Magický svět,"řekla máma smutně.

Máma nám rozdala přemisťovací lektvary a my je robily, abychom se dostaly do magického světa. Když jsem byla mladší, bydleli jsme tady. V jedné vesnici u královského města, nevzpomenu si na jméno.

Ocitly jsme se v nějakém lese. Byl temný a naháněl mi hrůzu. Připomínal mi jedno místo, kde už jsem jednou byla, nebo to byl ten les. Byla jsem v něm se strejdou Marcusem, když jsme šli do města. Podívala jsem se na ostatní a ze sester jsem taky cítila strach. Jediná máma byla v klidu.

"Kde to jsme?"zeptala se Beth.

"V Dračím lese,"odpověděla máma.

"Jsou tu draci?"zeptala se Laura.

"Jo,"řekla jsem s klidem.

Ve křoví se něco hnulo a Beth to odhodila. Z křoví vyletěl kluk. Začal po ní pálit světelné koule a ona je odrážela. Jednu kouli jsem zmrazila a Elizabeth ji odhodila k majiteli a on stačil uskočit. Z lesa vyšla žena a minutu si nás prohlížela. Pak zaječela na toho kluka, ať přestane. On přestal pálit a Beth odrážet.

"Gabriele Meyerová?"zeptala se.

"Melanie Wolfová?"zeptala se máma.

"Gabriele. Jak se máš?"    

"Dobře. A ty?"

"Skvěle. To je můj syn David,"představila nám ho.

"To je Lili, Beth a Laura,"postupně ukázala na všechny tři.

"Povedli se ti," řekla Melanie.

"A co ty? Kde máš Daniela a Dianu?"zeptala sem máma.

"Diana je doma a Daniel zemřel,"řekla Melanie smutně. Došli jsme k městské bráně. V Elizabethina a Lauřině ruce se objevil papír, otevřely ho a spatřily mapu.

"Kam jdeme?"zeptala se Beth.

"Do banky,"řekla máma "Lili, pojď se mnou."

Já a máma jsme šli do veliké budovy s nápisem "Banka". Máma vešla dovnitř a já hned po ní. Máma šla rovnou k poltu.

"Dobrý den,"pozdravila máma.

"Dobrý den. Co si přejete?"zeptala se malá zrzavá čarodějka mile. Na sobě měla černé šaty.

"Chtěla bych vyzvednout peníze pro Lilian Meyerovou, Elizabeth Meyerovou a Lauren Meyerovou ."

"Čísla?"zeptala se. Máma jí nadiktovala tři čísla a ona je přepsala na papír. Pak se zeptala na částku.

"Počkejte chvíli,"poprosila nás čarodějka. Asi o deset minut později přišel nějaký obr a předal nám peníze. Přesněji tři váčky se jmény. Odešli jsme.

"Holky jděte, kam chcete,"řekla máma.

"Kam budeš ty?"zeptala jsem se.

"V krámě s lektvary,"odpověděla.

"Dobře," nenechala jsem se moc přemlouvat, chtěla jsem si to tu projít sama v klidu.

Šla jsem do prvního obchodu v ulici s knihami. Uvnitř jak už to v knihkupectvích bývá, byly police s knihami. Rozhlédla jsem se a spatřila knihy s lektvary. Už od malička mě to k lektvarům táhlo. Nevím proč. Došla jsem k nim a vzala jsem si jedu knihu s obyčejným názvem "Protijedy." Náhodně jsem ji otevřela. Na stránce byla fotka nějakého hnusného pavouka a pod tím text:

                                           Spiritus Marinus

Spiritus Marinus je jeden z nejnebezpečnějších pavouků v obou světech. Když vás kousne v Lidském světě, Tak vás nezachrání ani nesmrtelní a ani vampýr. Když vás kousne v Kouzelném (Magickém) světě může vás zachránit protijed.

Protijed: jed tohoto pavouka, dračí krev, výtažek z košťálu, šťáva z plodu škrtihlavu, voda z jezera života (nejdůležitější přísada).

Vodu z jezera nalijeme jako první. Poté přidáme jed a krev. Rozkrájený plod škrtihlavu a výtažek z košťálu dáme nakonec.

Dočetla jsem si a zavřela knihu. Bude se mi hodit. Tak jsem si ji vzala a pokračovala k pokladně.

"Lili!"zavolal na mě někdo. Otočila jsem se a uviděla Melanii, jak na mě mává.

"Co je?"zeptala jsem se.  

"Tuhle knihu psal tvůj strýc,"řekla a podávala mi knihu. Vzala jsem si knihu. Nad jménem nejstaršího z bratrů Marcuse Meyera, byl název "Lektvary."

"Tu si vezmu,"řekla jsem.

"Dobře. Lili, musím s Davidem koupit něco do školy. Pozdravuj mámu a sestry,"řekla, usmála se a odešla. Došla jsem k pokladně.

"Lili, co to máš?"zeptala se Beth a vzala mi knihy.

"No jo knihy o lektvarech, to je něco pro tebe. Kdyby ses raději zajímala o kouzla a zaklínadla," řekla Beth s úšklebkem.

"Ráda vařím lektvary,"řekla jsem. Laura protočila oči a podívala se na Beth.

"Co máš ty?"zeptala se jí.

"Encyklopedii kouzelných zvířat,"odpověděla Beth. "A ty?"

"Deset způsobů jak sbalit magickou bytost. Což znamená vampýra, upíra, čaroděje a vlkodlaka,"řekla se zářivým úsměvem. Teď jsem zase já protočila oči. Postoupila k pokladně.

"Dobrý den,"pozdravila jsem.

"Dobrý den,"řekla pokladní. "100." Dala jsem jí peníze a odešla jsem. Šla jsem do dalšího obchodu, s lektvary kde jsem si nic nekoupila. V další ulici jsem šla do obchodu s názvem "Dárkové předměty Mary Petersonové." Vešla jsem.

Uvnitř to bylo úžasné.  Na zdech byly žluté tapety s kytkami. Uprostřed byl pult s porcelánem a sklem. U zdí police s plyšáky. Až moc mi to připomínalo můj sen. Šla jsem k polici a vzala si malou červenou pandu.

"Všichni ti plyšáci, jsou očarovaní kouzlem,"řekl nějaký muž. Ten hlas jsem poznávala. Otočila jsem se a uviděla ty úchvatné černé oči Jaspera Whitea.

"Ahoj Lili,"pozdravil mě s úsměvem.

"Ahoj, Co tu děláš?"

"Byl jsem na hřbitově,"odpověděl mi. Šla jsem k další polici s voňavkami. Přivoněla jsem si k nim. Vzala jsem si jednu s vůní bílé lilie a šly jsme dál. "A co tu děláš ty?"zeptal se.

"Nakupuju,"řekla sem. Bylo to jasný.            

"Chceš vzít tu tašku?"zeptal se a zvedl ruku. Na rukách měl ty jizvy, co jsem viděla, když jsme se seznámili. Podala jsem mu ji a podívala jsem se na a šperky.

"Co se ti líbí?"zeptal se.

"Ty perli." Měla jsem na mysli černý perlový náhrdelník a náušnice.

"Tak si je vem,"řekl a usmál se.

"Co si myslíš? Já nejsem boháč,"řekla jsem a on zvedl obočí. "Co?"

"To je jedno,"usmál se. Došli jsme k pokladně. Prodavačka se na Jaspera usmál a chtěla něco říct, ale on ji utnul. To bylo hrozně divný. Já zaplatila a odešli jsme.

"Jaspere, můžu se tě pak na něco zeptat?"

"Ano,"odpověděl a měřil si mě zvědavým pohledem. Další obchod co jsme navštívili, byl obchod s názvem "Kouzelné a zábavné předměty." V obchodě bylo narváno. Víc lidí než jinde.

"Copak mají děti v magickém světě prázdniny?"zeptala jsem se Jaspera.

"Ne, a kdyby měli všechny děti prázdniny, byly by tu i vampýři a upíři,"řekl Jasper. Tázavě jsem se na něj podívala. "Potom,"řekl a já přikývla.

"Jdeme jinam,"řekla jsem.

Cestou jsme potkali Elizabeth a Davida. Chtěli jít do obchodu, ve kterém jsme byly s Jasperem.

"Tam ani nechoďte,"poradila jsem Beth.

"Proč?"zeptala se a dívala se na Jaspera. Stejně jako David. Kulil na něj oči, jako by nevěřil, koho vidí.

"Co je?"zeptala jsem se ho. Zavrtěl hlavou a podíval se na mě.

"Co jsi říkala?"zeptal se.

"Ptala jsem se, proč na něj čumíš,"řekla jsem. Jasper potlačil usměv.

"To je jedno Lili,"řekl Jasper. Slyšela jsem v jeho hlase usměv.

"Lili, odpovíš mi?"zeptala se Beth.

"Jo. Je tam narváno,"řekla jsem.

"Vy jste kdo?"zeptala se Jaspera.

"Jasper White,"odpověděl.

"Elizabeth Meyerová. To je David Wolf,"řekla Beth.

"Půjdeme?"zeptala jsme se. Jasper přikývl. Když jsem ty dva neviděla, zeptala jsem se "proč na tebe tak čuměl?"

"Řeknu ti to jindy,"odpověděl. Pomalu mě s tím tajnůstkařením začínal štvát.

Chodily jsme po obchodech a stáncích až do doby než se začalo stmívat. V jednom obchodě jsem si koupila malé chocholaté Chocholenky. Vzala jsem si od každé barvy jednu. Prodavač mi řekl, že rudé a fialové jsou samci a růžové, zlaté a světle červené jsou samičky. A líbila se mi jedna černá sova. Po vyčerpávajícím nakupování s klukem, který se mi líbí a kterého nákupy totálně nebaví, jsme se zašily v cukrárně.

"Co si předtím chtěla?"zeptal se, když jsme seděly.

"To je jedno,"řekla jsem.

"Mě to není jedno,"řekl Jasper.

Začala jsem si vymýšlet, novou otázka a napadla mě jedna, tak jsem se na ni zeptala: "Koho jsi šel navštívit na hřbitově?"

"Svou snoubenku,"řekl.

"Ou. To je mi líto,"řekla jsem.

"To je v pořádku,"řekl.

"Jak se jmenovala?"zeptala jsem se.

"Jane Mary Cooperová,"řekl Jasper.

"Kdy zemřela?." Jsem hrozná, já vím. Ale potřebuju podložit svou teorii, že je upír a pro jednou to Beth natřít.

"Před mnoha lety"opověděl. Smutně se na mě usmál.

"Jaká byla?"zeptala jsem se. Tohle byla moje nejhorší vlastnost. Byla jsem děsně zvědavá.

"Byla krásná. Zamiloval jsem se do ní, hned jak jsem jí uviděl." Smutně se na mě usmál. V tu chvíli přišla hosteska.

"Dobrý den co si dáte?"zeptala se.

"Kafe a ty?"zeptal se mě.

"Taky děkuju,"řekla jsem a ona s poklonou směřovanou Jasperovi odešla.

"Kde jste se potkali?"

"Na škole,"odpověděl. Chtěla jsem se ho ještě zeptat, co se jí stalo. Nejspíš mě prokoukl, protože se zeptal, jestli chci vědět víc. "Chodily jsme spolu asi tři měsíce, když mi oznámila, že je těhotná. Měla rodit v březnu. Začala vymýšlet jména, když se stala nehoda, při které zemřela."

"Co se stalo?"zeptala jsem se. Bylo mi hrozně, ale zvědavost je sviňa.

"Vracela se od doktora. Svědci říkali, že řidič jel jako magor a ona a její bratr přecházeli silnici. Kdybych tam byl s ní, možná by ještě žila." Dotkla jsem se jeho ruky

"Nedávej si to za vinu. Jediný kdo za to může je ten řidič,"řekla jsem.

"Taky jsem ho zabil,"zašeptal potichu. Vzal mě za ní a usmál se na mě. Když se naše oči setkaly, spatřila jsem něco, co jsem nikdy neviděla. Bylo to hluboké. Vtom se otevřely dveře a v nich stála máma. Ta ženská všechno zkazí. Když nás uviděla, šla k nám.

"Dobrý den,"pozdravila Jaspera a pak se otočila na mě.

"Co je?"zeptala jsem se jí.

"Za chvíli půjdeme,"oznámila mi.

"Jo jasně,"řekla jsem. Vůbec se mi domu nechtělo. Chtěla jsem být tady s Jasperem a povídat si o čemkoliv.

"No já už budu muset. Nashle,"řekl Jasper. Zvedl se, zaplatil a odešel.

"Mami, běž ještě někam, já si chci něco zařídit,"řekla jsem jí. Šla jsem k pokladně a chtěla jsem zaplatit, ale hosteska mi řekla, že Jasper, za mě zaplatil. Odešla jsem z cukrárny a šla jsem na hřbitov. Chtěla jsem se podívat, kdy zemřela. Jane, mi jednou řekla, že si ze svého minulého života skoro nic nepamatuje. Řekla, že si pamatuje úryvky z dětství ale dospělost ne.  Došla jsem do kostela.

"Halo!"zavolala jsem. "Je tady někdo?" Rozhlédla jsem se po místnosti. Kostel byl krásný. Bylo tu hodné zlata a dřeva. Vonělo tu kadidlo a květiny.

"Dobrý den. Co si přejete?"zeptal se kněz, který se objevil u dveří.

"Dobrý den. Mohl byste mi ukázat hrob, Jane Mary Cooperové?"zeptala jsem se.

"Jistě. Pojďte za mnou,"řekl a vedl mě ven. "Dnes ho chce vidět snad každý." Prošly jsme kolem všech, co zemřely do roku 1990 a zastavily jsme u malého náhrobního kamene s čerstvými růžemi. Na kameni bylo napsáno:

Jane Mary Cooper

Narozena 25. 4. 1931 - 2. 2. 1950

Buď je to blbost, nebo je Jasper upír. Jedno lepší než druhý. Položila jsem na hrob kytici lilií, kterou jsem koupila u stánku, ještě než zavřeli a řekla jsem "děkuji. Nashledanou."

"Sbohem,"řekl. Odešla jsem ze hřbitova. Máma stála před hospodou.

"Proč jsi byla na hřbitově?"zeptala se.

"Potřebovala jsem si něco ověřit,"řekla jsem. Vstoupili jsme do hospody.

"A co?"chtěla vědět.

"To je jedno?"řekla jsem.

"Co si dáš?"zeptala se Laura.

"Čaj."

"Co táhneš v těch taškách?"zeptala se Beth.

"To co jsem si koupila,"řekla jsem.  Máma šla k baru. Uslyšela jsem zvuk, který jsem slyšela odpoledne, když se Livrey objevil. Ohlédla jsem se a uviděla ho.

"Lauro, máme to kouzlo?"zeptala jsem se potichu.

"Jo,"řekla Laura.

"Proč?"zeptala se Beth.

"Stůl v koutu, ten s jizvami je Livrey,"řekla jsem.Livrey zvedl hlavu a uviděl nás.

"Meyerové,"řekl a mrštil po nás kouli energie. Beth ji odrazila.

"Zmraz ho,"vypískla Laura. Zmrazila jsem ho. Jeho démoni se zvedli a začali útočit. Bylo tu nejmíň dvacet čarodějů, vampýrů a upírů a ti některé zvládli, ale ti nejhorší zbyli na nás tři. Beth polovinu odrazila. Laura rozmístila štít, který každou koulí slábl. Zmrazila jsem všechny démony.

"Lauro, kde máš to kouzlo?!"zeptala jsem se.

"Tady,"řekla a podala nám papír.          

Dořekly jsme kouzlo. Livrey začal hořet, ale pak zhasl. V ruce se mu objevila koule a hodil ji po Beth. Jiní z jeho bandy útočili po mě a Lauře. Beth spadla na zem a na prsou měla krev. Skoncovala jsem se svým démonem a běžela jsem k Beth. Livrey a zbytek jeho banda zmizely.

"Beth!"vykřikla jsem.

"Beth! Zlatíčko vydrž!"řekla máma a začala jí dávat masáž srdce. Máma to vzdala. Nahradila jsem jí. Slzy mi stékaly po tvářích.

"Lili, je pozdě,"zašeptala máma mezi vzlyky. Vzdala jsem to. Otevřely se dveře. Zvedla jsem hlavu a uviděla Jaspera. Livrey se zase objevil. Jasper se na něj podíval a on vzplál. Ještě hořel, když zmizel. Jasper šel k nám, klekl si vedle mě a podíval se mi do očí.

"Měli byste jít domů,"zašeptal.

"J-jo. To bychom měli,"řekla jsem. Jasper se na mě podíval a já spatřila hněv. V očích mu něco plálo, tak silně že jsem se bála, že něco shoří.

4. Kapitola                                      Rozcestník                                      2. Kapitola