Černá lilie - 2. Kapitola

2. Kapitola

Druhý den ráno jsem se probudila v půl sedmé. Klidně bych spala ještě hodinu, ale škola je škola. Vylezla jsem z postele a protáhla se. Lois seskočila z postele a následovala mě do kuchyně. Máma seděla u stolu a pila čaj.

"Dobré ráno,"usmála se na mě máma. Pozorně si mě prohlédla.

"Ahoj," pozdravila jsem. Nalila jsem si kafe a vzala si jeden talíř vaflí. Sedla jsem si vedle ní a začala jíst.

"Spala si?" zeptala se mě.

"Jo,"podívala jsem se na ní.

"Vypadáš hrozně," oznámila mi.

"Díky,"řekla jsem ironicky.

"Zdálo se ti něco?"zeptala se mě. Převyprávěla jsem jí první sen. Ten druhý jsem nechala na jindy, protože přišla Beth.

"Dobrý ráno,"pozdravila Beth.

"Já se jdu připravit do školy," řekla jsem. Viděla jsem, že si s ní chce máma promluvit.

Šla jsem do koupelny a tam jsem se vykoupala, vyčistila jsem si zuby a učesala se. Pak jsem šla do svého pokoje a hledala nějaké hezké oblečení. Našla jsem dlouhé modré triko a tmavé džíny. Vrátila jsem se do kuchyně. V místnosti byla jen máma.

"Kde je Beth?"zeptala jsem se.

"V autě."

  Šla jsem před dům, do auta. Beth seděla na sedadle řidiče a čekala na nás. Hned po mě z domu vyšla Laura. Jako vždycky úplně zářila. Měla na sobě košili a krátkou sukni. Divila jsem se, že jí není zima. Nasedli jsme do auta a jeli do školy.

Na školním parkovišti bylo málo aut. Byla tu nová ale i stará a zašlá auta. Zaujalo mně nové BMW. Bylo černé a zjevně úplně nové. Kralovalo všem ostatním. Beth zaparkovala kousek od něj.

"Zajímalo by mě čí je to BMW,"poznamenala Laura. Znovu se na něj podívala a vzdychla. Podobné auto bylo jejím snem.

  "To jo,"řekla jsem a společně jsme šli do kanceláře.

"Dobrý den,"pozdravila sekretářka.

"Dobrý den, já jsem Lilien Meyerová,"řekla jsem.

"Dobře. Tady máš rozvrh hodin a mapku školy,"podala mi papíry. Podívala jsem se na rozvrh:

1.      Španělština

2.      biologie

3.      francouzština

4.      angličtina

oběd

5.      matematika                                                              

6.      chemie

7.      fyzika

8.      tělocvik

Otráveně jsem na něj ještě chvíli koukala, pak jsem odešla na španělštinu. Moc daleko jsem ale nedošla, protože mě zarazil nějaký kluk a začal se mnou mluvit. Přišlo mi to jako jednosměrná konverzace, jelikož já pořád přemýšlela o tom rozvrhu.

"Ahoj. Já jsem Mike,"řekl ten kluk.

"Lilian Meyerová,"představila jsem se.

"Já dělám ve školních novinách, píšu o nových lidech a chtěl bych psát o tobě, tak bych potřeboval, jestli bysme se mohly setkat."

"Co?"zvedla jsem obočí. Vůbec jsem nevěděla, co říká.

"Pracuju ve školních novinách a chci o tobě napsat,"řekl.

"Jo a chceš se setkat?"zeptala jsem se.

"Jo chci. Do pondělka ho musím mít, tak by, jsme se mohli setkat zítra, pokud náš čas,"řekl Mike.

"Já nevím, jestli budu mít čas,"řekla jsem. "Hele dej mi číslo, já ti zavolám." Podal mi papírek s číslem, strčila jsem si ho do kapsy.

"Co teď máš?"zeptal se.

"Španělštinu a ty?" zeptala jsem se.

"Angličtinu,"zasténal. Rozešli jsme a já v klidu pokračovala na španělštinu. Došla jsem na hodinu. Učitel seděl na své židli tak jsem šla k němu.

"Dobrý den, já jsem Lilien Meyerová,"přestavila jsem se.

"Španělsky prosím,"řekl učitel.

"Hola, me Lilian Meyer"představila jsem se mu španělsky.

"Samuel Fernandes. Siéntese en la segunda Lavis,"řekl mi, abych si sedla do druhé lavice.

"Gracias,"poděkovala a sedla jsem si na své místo.

Celé hodina byla spíš opakovací kvůli mně. Dozvěděla jsem se, co probírali, že holky v poslední lavici jsem namyšlené krávy. Seděla jsem vedle tiché nenápadné dívky, která zjevně byla obětí žertíků všech. Bylo mi jí líto. Když hodina skončila, vyšla jsem místnosti. Cestou na biologii jsem vrazila do dívky.

"Promiň,"omluvila jsem se jí.

"Ty za to nemůžeš. Já jsem nedávala pozor,"řekla hned. Ohnula se pro knížky. Když se zvedla a já spatřila její tvář, zůstala jsem stát jako přimražená. Stála jsem jako přimražená nejen proto, že byla krásná ale i proto že jsem ji viděla. Ve snu.

"Co je?"zeptala se.

"Nic,"vypravila jsem ze sebe.

"Já jsem, Jane Johnsonová,"představila se mi.

"Lili Meyerová,"řekla jsem.

"Co máš za hodinu?"zeptala se.

"Biologii,"opověděla jsem.

"Já taky. Pojď za mnou,"řekla a vedla mě. Když jsme šli, všichni se na nás dívali. Někdo závistivě, někdo zklamaně a dokonce i se strachem v očích.

"Proč se na nás každý kouká?"zeptala jsem se jí šeptem.

"Přijdeme jim divní,"řekla, Jane.

"Přijdeme?"zvedla jsem obočí.

"Já a moji sourozenci,"řekla s úsměvem. Došli jsme do třídy. Šla jsem za učitelem. Okamžitě jak mě uviděl, mi řekl, ať si sednu k vysokému a štíhlému klukovi s hnědými vlasy a zelenýma očima jménem Josh Ross.

"Ahoj já jsem Josh,"řekl hned, jak jsem si sedla.

"Lili,"koukla jsem na Jane a ona se na mě usmála. Úsměv jsem ji obětovala.

Před koncem hodiny, kdy nám učitel dal volno, si semnou začal povídat.

"Lili, co máš teď za hodinu?"zeptal se.

Podívala jsem se do rozvrhu a odpověděla "francouzštinu. A ty?"

"Fyziku,"odpověděl s úsměvem.

"Odkud jste se přestěhovali?"zeptal se Josh.

"Z LA,"odpověděla jsem. Myšlenkami jsem byla jinde. Přesněji u Jaspera Whitea. Jeho jméno mi uvízlo v hlavě. A nejen to, celý jeho vzhled. Byl krásný, měl skvělou postavu a zvláštní krásné černé oči. Takový oči jsem neviděla u nikoho jinýho. Byl prostě krásnej.

Z ničeho nic se mě Josh zeptal "Lili, nechtěla bys jít do kina, třeba dneska?" Docela mě to překvapilo. Znaly jsme se jednu hodinu a už mě zval na rande.

"Nemám čas,"odpověděla jsem.

"Tak v sobotu?"

"To jdeme nakupovat,"řekla z ničeho nic Jane. Objevila se za jeho ramenem a usmívala se.

"Tak příští víkend?"zeptala se mě.

"Nevím,"pronesla jsem potichu.

"A proč nepozveš Jessicu Foxovou? Má tě ráda,"řekla potichu, Jane.

"Jak to víš, Jane?"zeptal se Josh, když vyslovil její jméno, zatvářil se jako by byla jediná, kterou kdy miloval. Jane, si to taky uvědomila.

"Vidím jí to na očích,"řekla a odtáhla mě pryč.

"Teď máš francouzštinu, že jo?"otázala se.

"Jo,"

"Tam bude John můj nevlastní bratr,"řekla mi.

Rozloučily jsme se a já šla na hodinu. Šla jsem za nějakými holkami, co povídali, že mají francouzštinu. Na konec jsem se do třídy dostala těsně před zvoněním. Učitel mě posadil vedle Johna McGawa, Janina bratra. John byl vysoký, výší než půlka třídy. Byl svalnatý, což jsem viděla pod košilí. Měl krátké černé vlasy a šedé oči.

Na začátku hodiny jsem se musela představit, ale to mi nevadilo. V komunikaci s lidmi jsem na tom byla líp než Laura nebo Elizabeth. V Los Angeles když jsem byla moc hlučná a musela jsem vykládat látku místo učitele, dokázala jsem, to převyprávět slovo od slova a ještě setřít učitele. Když skončila hodina, šla jsem na angličtinu. Měla jsem jí, spolu s Jane a Mikem.

"Hele Lili, co ráda děláš?"zeptala se mě Jane o přestávku.

"Ráda vařím, starám se o zahradu,"čaruju "a pomáhám mámě,"odpověděla jsem.

"Máš ráda hudbu?"zeptala se.

"Mám raději knížky,"odpověděla jsem a ušklíbla se.

"To já raději hraju na klavír, šiju Rebece oblečení, hraju s bráchou šachy a nakupuju,"zářivě se usmála a odhalila ostré zuby.

"Jane,"ozvalo se ode dveří. Jane vstala a šla rovnou ke dveřím.

"Co je, Edwarde?"zeptala se šeptem, ale já je stejně slyšela.

"Ty se bavíš s člověkem,"špitl potichu.

"Ona není člověk, sám to poznáš,"zašeptala tak potichu, že jsem ji skoro neslyšela.

"Jdu do třídy, ale doma mi řekneš co je zač,"řekl naštvaně a odešel. Jane se vrátila do třídy a sedla si na své místo vedle mě.

"To byl tvůj bratr,"hádala jsem.

"Jo,"řekla a začala hodina. Asi po pěti minutách, Jane zvedla ruku a řekla, že jí je špatně. Učitelka mě poslala, ať jí odvedu na ošetřovnu. Zastavila se na cestě na ošetřovnu.

"Edwarde,"řekla jako by mluvila se mnou.

"Tobě nic není,"konstatovala jsem. S úsměvem přikývla. Po malé chvíli se na schodech objevil hnědooký a hnědovlasý kluk, tak moc podobný Jane, že jsem si byla jistá, že je to Edward Johnson.

"Co tady dělá ona?"zeptal se zamračeně

"Neboj, ona nic nevykecá,"řekla jistě. Zajímalo mě, co se děje.

"Edwarde, začmuchej,"řekla Jane. To je jak na psa. Edward se z hluboka nadechl a přišel ke mně.

"Ona je čarodějka,"řekl to z respektem.

"Jo, je."

"Kdy jsi mi to chtěla říct?"zeptal se podrážděně.

"Teď,"usmála se.

"Počkat! Počkat!"vložila jsem se do jejich rozhovoru. "Jak víte, že jsem čarodějka?"

"Mam jí to říct?"zeptala se ho.

"Nevím,"řekl.     

"Když jí to neřekneme, bude otravovat,"řekla Jane.

"Když jí to řekneme, zničí nás,"řekla Edward.

"Vy jste...,"nedokázala jsem to vyslovit. Upíři.

"Přesně jsme upíři,"usmála se Jane.

"No super, Rebecce to řekni sama,"řekl Edward.      

"Edwarde, nebuď tak melodramatický,"řekla mu Jane. "Já jdu na ošetřovnu."

Edward se na mě otočil a usmál se "jdi na oběd." Jak řekl, tak jsem udělala. Cestou jsem potkala Beth a vše jí řekla. Což jsem neměla dělat.

Elizabeth se naštvala. Nesnášela, když o nás někdo věděl. Třeba i upír. Jindy by mě seřvala, ale dneska ne. Odhodila mě na zeď. Všichni studenti se otočili. Zvedla jsem se velmi pomalu. Bolelo mě celé tělo. Beth už nechala vznést nůž a poslala ho na ně. Stihla jsem ho zmrazit a s tím celou jídelnu ale Beth ho poslala na mě. Z ničeho nic se tam objevil Edward a srazil mě na zem. Začal se mnou točit svět a pak jsem ztratila vědomí.

Probudila jsem se v bílém pokoji. Rozhlédla jsem se a uviděla Edwarda, Jane a Lauru jak sedí na pohovce, mou mámu sedící na židli. Něco mi říkalo, že je zle.

"Ahoj," pozdravila Jane. Edward se na mě usmál a Laura mě objala.

"Edwarde, Jane, mohli byste, jít na chvíli pryč?"zeptala se máma. Zvedli se a odešli.

"Lilian Gabriele Kate Meyerová,"začala máma a zamračila se.

"Mami, stres ti škodí,"řekla Laura.

"Co jsi Elizabeth udělala, že jste použili kouzla na veřejnosti?"zeptala se mě přísně.

"Edward a Jane poznali, že jsem čarodějka a řekli mi, že jsou upíři,"stále mi to slovo nešlo přes jazyk.

"To vím. Co se stalo pak?"

"Beth se naštvala a napadla mě,"řekla jsem.

"Ona tvrdí že jsi jí napadla ty,"řekla Laura.

"A jak bych to asi udělala?"zeptala jsem se naštvaně.

"To nevím. Možná se u tebe rozvíjí nová schopnost?"řekla Laura.

"Ve mně se nic nerozvíjí,"řekla jsem jistě.

"To je jedno, už je to v pořádku,"řekla máma klidně.

"Zdálo se ti o Johnsonech?"zeptala se Laura.

"Párkrát jo. Proč se ptáš?"otočila jsem se k ní.

"No Edward je hezkej,"usmála se Laura. "A navíc hodnej, milej, laskavej a sexy."

"Mě osobně se moc nelíbí,"řekla jsem potichu.

"Tobě se nelíbí žadnej kluk, kterej se líbí mě,"zamumlala.

"Ty se mu líbíš, Lili,"řekla máma a usmála se. Mámě se taky líbil, ale mě ne. Mně se víc líbil Jasper White. Uchvacovali mě jeho zvláštní černé oči.

"A kdo se ti líbil víc než on?"

"Vzpomínáte si na neděli, když jsem byla koupit něco k jídlu...."

"Dobře, líbí se ti ten Jasper, nebo jak se jmenuje?"přerušila mě Laura.

"Jo přesně Jasper se mi líbil,"řekla jsem.

"Odpočiň si, Lili?"řekla máma a pohladila mě po tváři. Odešli a já zavřela oči ale ne na dlouho. Asi o deset minut později do pokoje vešel Edward.

"Jak ti je?"zeptal se.

"Dobře,"řekla jsem potichu.

"Tobě se o nás zdálo?"zeptal se.

"Jo. Jak to víš?"

"Dávej pozor na své myšlenky,"řekl a usmál se. Zrudla jsem jak rajče, protože jsem si uvědomila, že čte myšlenky. A stejně tak Jane.

"Jo, umím číst myšlenky,"usmál se.

3. Kapitola                                       Rozcestník                                       1. Kapitola