Píseň pro Miu - Kapitola patnáctá

Kapitola patnáctá

Byla jsem vzhůru asi až do jedné nebo do dvou. Ty dva mě probudili v šest. Prý abychom stihli letadlo. Celou cestu na letiště jsem usínala a v letadle, jsem to nezvládla a prospala jsem celý let. Když jsme přijeli k ní domů, poslala mě se prospat.

Bydlela v malém, ale přesto hezkém bytě v centru Missu. Asi tři sta metrů od divadla, takže to do práce neměla daleko. Ten byt měl dvě místnosti, z jedné si udělala hudební sálek a v druhé spala. Kuchyň byla velká stejně jako ty dva pokoje dohromady. Měla jí spojenou s obývákem. Všechno bylo moderní a sladěné do černé, bílé a šedé. Bylo to hezké, ale chtělo by trochu barev. Na zdech vysel jeden obraz. Zřejmě Williamova práce, protože se jí zeptal, co tam dělá.

V té pohodlné posteli jsem usnula za chvilku. Zdál si mi sen. Kreslila jsem obrázek princezny a přitom jsem si broukala ukolébavku, co mi zpívala máma. Ta stála u plotny a vařila. Alex seděl za klavírem a hrál. Uměl hrát ale ne tak jako William.

"Skvělé práce, Mio,"ozval se mi u hlavy Dořin hlas. Byl to jeden z výjimečných dní, když byla plně při smyslech.

"Děkuju." Sedla si vedle svého syna a usmála se na něj. Položila prsty na klávesy a přidala se k němu. 

"Co maluješ?"zeptala se mě máma.

"Princeznu,"odpověděla jsem. To snad je jasný?

"Byla bys dobrá princezna, Mio,"poznamenala Dora. Máma se na ní otočila a vrhla na ní vražedný pohled. "Co je?"

"Z mámy by byla lepší,"řekla jsem. Ta se na mě otočila a zamračila se. "Řekni mi kdo je můj otec."

"O tom teď nechci mluvit,"řekla máma.

"Proč ne?"

"Protože nechci!"vykřikla máma a prudce se na mě otočila. "Běž do svého pokoje a udělej si úkoly!" zvedla jsem se ze země a odešla do pokoje. Byl hned vedle kuchyně, takže jsem slyšela každé slovo. Po chvilce přišel Alex a sedl si vedle mě.

"Proč jí to neřekneš? Měla by to vědět,"řekla Dora.

"Tys Alexovi řekla kdo je jeho otec?"zeptala se prudce máma. Podle tónu byla naštvaná.

"Ano. Hned jak se mě na to zeptal,"odpověděla Dora. Podívala jsem se na Alexe. Ten se usmál a přikývl. "Oba by to měli vědět."

"A co si myslíš, že udělá? Když za ním přijde a řekne, že je jeho dcera pošle jí do háje, anebo jí bude chtít mít u sebe, a co bude semnou?"

"Znám ho celý život. Poslat jí někam by nedokázal a určitě by ti jí nevzal."

"A jeho žárlivá manželka? Jak by asi reagovala, když by zjistila, že má nemanželskou dceru?"zeptala se máma.

"Zaprvé není žárlivá a rozvod by se nekonal a určitě by si jí oblíbila,"řekla Dora.

"Odkud je zná?"zeptala jsem se Alexe. Jenom pokrčil rameny a dál jsme poslouchali.

"Řeknu jí to, až bude čas,"řekla mamá. Pak se ozvali kroky a prásknutí dveřmi.

Celý den jsem nevylezla z pokoje a pak večer než jsem šla spát, se u mě zastavila Dora.

"Musíš být trpělivá, ona ti to řekne,"pověděla mi a smutně se usmála.

"Proč se tak bojí mi to říct? Vždyť jde o mého otce."

"Víš, ono je to složité. On je hodně mocný a oblíbený a máma má nejspíš strach, že by ho to mohlo zničit. O rodinu by nepřišel, ale o postavený a taky by nejspíš dostal přes hubu. Ona ti to jednou řekne. Dobrou."

"Dobrou teto." Chvíli po tom co Dora odešla, přišla máma.

"Promiň, že jsem na tebe tak vyjela, ale nerada o něm mluvím. Povím ti o něm, až budeš starší. Ale víš co, něco ti říct můžu. Co vím, tak je ženatý a má dceru. Je o rok a den starší než ty. Stejně jako ty ovládá život.

Když jsme se seznámili, zrovna s přáteli oslavoval narození jeho dcerky. Oslavila jsem ho u baru. Měl už v sobě pár panáků a jeho kamarádi se někam vypařili. Začali jsme si povídat, nikdy jsem nikoho jako on nepotkala. Byl okouzlující, milí a rozuměli jsme si.

Ráno jsem se neubránila a sledovala jsem ho, jak spí. První věc, kterou udělal, když se probral, byla, že dlouho civěl do stropu, až jsem si začala myslet, že upadl do šoku. Když si mě všiml, začal si vzpomínat a už nebyl tak roztomilý. Spíš naopak. Jako sopka, která za chvilku vybouchne. První věc na co se zeptal, bylo, co všechno mi o sobě řekl. Úplně všechno. Dokonce, i že je vampýr,"dokončila máma. "Teď už běž spát. Dobrou."

"Dobrou,"řekla jsem a položila si hlavu na polštář.

Místo spánku, jsem se probudila v Ninině bytě na jedné polovině manželské postele. Otevřela jsem oči a rozhlédla se po pokoji. Uvnitř nikdo nebyl, ale na balkoně jsem uviděla stát Williama. Podle všechno kouřil. Zvedla jsem se a šla za ním.

"Víte, že vás to jednou zabije, že jo??"zeptala jsem se ho.

"Jo,"odpověděl. "Doufám, že sem tě nevyrušil?"

"Ne. Stejně bych za chvíli měla vstávat."

"To je. Nina už jela, mi pojedeme tak za hodinu a půl, tak se připrav. Na posteli máš šaty. Chceš něco k pití?"

"Vodu. Děkuju."

"Není za co." Naposledy potáhl a típnul cigaretu. Pak se usmál a odešel dovnitř.

Já zašla chvilku po něm, protože jsem se koukala na to město z výšky. I když jsi byla na zemi, byl Miss nádherný, ale z výšky. Něco, co se jen tak nevidí. Miss byl sídlem mnoha celebrit a ministra školství. Před lety byl i ředitel ministr a proto se s Lili přestěhovali sem.

Uvnitř jsem si oblékla šaty a seděli mi dokonale a byly nádherné. Černé až na zem s růží u pasu. Sukně byla jednoduchá, ale korzet. Neměli ramínka, takže kamínky - nejspíš onyxy – byly přišity po celém výstřihu. V zadu se korzet musel utáhnout a to byl docela problém, protože tady byl jenom William a přece jenom, nebudu o to žádat chlapa. Pak někdo zazvonil a já nadskočila. Ozvali se kroky a hlasy. Tipovala bych to na královnu a ještě někoho, ale to jsem nevěděla koho. Potom někdo zaklapal na dveře pokoje.

"Dále."

"Ahoj Mio." Ve dveřích se objevila královna. Měla na sobě nádherné krémové šaty s bílou mašlí okolo pasu. Strašně jí slušeli a vlasy měla stažené do dokonalého drdolu. "Nechceš s něčím pomoct?"

"Zavážete mi korzet?"zeptal jsem se jí. Přešla ke mně a začala mi ho zavazovat. Zalapala jsem po dechu, protože jsem nečekala, že má takovou sílu.

"Dobrý?"

"Trochu ho povolte,"řekla jsem. Okamžitě udělala, co jsem chtěla. Když skončila s šaty, začala mi dělat hlavu.

Nevím, jak dlouho jsem seděla a nechala se obskakovat. Nejspíš to ale bylo dlouho, protože do místnosti nakoukl mě neznámý muž a začal nás peskovat, že už máme jít. Nebyl moc hezký ani milí a nejspíš to byl strážce, už podle výrazu.

Vyšli jsme z pokoje a společně jsme šli dolů ke kočáru. William už tam nejspíš byl, protože jsem ho v bytě neviděla. Moje domněnky se potvrdily, když jsme došli k našemu kočáru. Seděl uvnitř a nejspíš nad něčím přemýšlel, protože zíral do zdi.

Když jsme začali nasedat, poprvé se na nás podíval. A já na něj taky. Na chvilku se naše oči setkali a něco se stalo. Nevím, co to bylo, ale zahřálo mě tou srdce. Jako by mi chtěl tím pohledem něco říct. Něco, po čem toužil dlouho. Nedokázala jsem přijít na to, co to je.

Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, co jsme jeli. Taky když jsme vystupovali a šli do divadla. Pomalu jsem si začala zvykat, že všude kde je on, jsou i kamery a fotografové. Dneska se ale spíš zaměřili na královnu. Všichni se jí klaněli a spousta reportérů s ní chtěla rozhovor. My ostatní v klidu proklouzli do divadla.Ona nás za chvilinku dohnala. Šli jsme si sednout na jejich místa. Všichni jsme byli hosty Niny Whiteové, tak jsme nemuseli platit.

Ještě než celé představení začalo, William šel něco zařídit s orchestrem. Podle toho jak dlouho mu to trvalo, jsem soudila, že něco není v pořádku. Když se vrátil, nevypadal moc šťastně.

"Co se děje?"zeptala se královna.

"Nějak jim nejdou moje skladby,"řekl William unaveně.

"Aha, ale budou je doufám hrát?"

"Prý se pokusí."

"Drazí přítomní, dovolte mi, abych vás dnes přivítal na hře Píseň moře od Christophera Hilla. Hlavní roli Seleny Sereiové se představí Nina Whiteová. Hudbu k tomuto představení složil jeho výsost princ William Jasper White, kterého je mi ctí tu přivítat a Len Loren, který tu bohužel není. Velkou ctí je přivítat zde její Veličenstvo královnu Annabelle Claire Collinsovou. Doufám, že se vám dnešní premiéra bude líbit." Toho chlapa jsem znala. Učil nás angličtinu, asi před dvaceti lety. Nesnášela jsem ho.

Začala hrát hudba. Pak se začali nořit lidi a ozval se zpěv. Ten hlas patřil Nině. Zrovna se vynořila uprostřed zahrady. Byla to krása. Většinu děje byla Nina smutná a kdykoliv se podívala na svého partnera, zase byla šťastná. Připadala jsem si úplně stejně. Na konci celého představení se ti dva vzaly a v den svatby ho zabili. Ona zůstala živá, ale nikdy se s tím nevyrovnala. Nakonec porodila dceru.

Na angličtině jsme to museli číst. Podle knížky rok po narození Sely jí volání moře tolik ovládlo a ona se v něm utopila a to ovládala vodu. Co se stalo z její dcerou, to už se tam napíše. Vždycky jsem chtěla druhý díl.  

Všem se to moc líbilo. Aby taky ne, vždyť hlavní postavu hrálo jedna z nejlepších hereček Misského divadla. A hudba byla od jednoho z nejlepšího skladatel tohohle tisíciletí. A choreograf je taky asi skvělý. Moc se mi to líbilo.

Potom se konal v jednom klubu večírek. Byl super, ale já si chtěla lehnout. Dnešek jsem skoro celý prospala, ale stejně jsem byla unavená. Se všemi jsme se rozloučili a jeli domů. Nina tam ještě zůstala, takže jsme byli s Williamem sami.

Když jsme přišli domů, padla jsem na pohovku a chvíli na ní seděla. Pak jsem šla do pokoje, abych se převlékla. Nejmíň pět minut jsem se snažila rozvázat ten uzel, co mi na korzetu královna udělala, ale nějak mi to nešlo. Nina tady ani neměla zrcadlo, abych se podívala, jak to je zavázané. Vykoukla jsem z pokoje a chtěla jsem jít do koupelny, ale William se objevil u dveří do kuchyně a zablokoval mi vchod.

"Nechtěla ses převlíknout?"zeptal se mě.

"Jo, ale nejde mi rozvázat uzel,"řekla jsem dřív, než jsem se stačila zarazit.

"Ukaž,"řekl. Položil sklenici, co držel na pult a doslova začal čarovat s tím uzlem. Za chvilku byl hotov.

"Díky,"řekla jsem a otočila se zpátky k pokoji. Ale moc daleko jsem nedošla, protože mě sledoval. Cítila jsem na zádech jeho pohled, a i když se mi líbilo, že mě pozoruje, cítila jsem se nesvá.             

"Jsem rád, že jsi jela s námi,"řekl William. Otočila jsem se a zadívala se mu do očí. Bylo v nich něco, co jsem nedokázala určit. Připomínalo mi to, to předtím když jsme jeli do divadla. Zase mě to zahřálo u srdce.

Toužila jsem po jeho objetí. Polibku. Buď to chtěl taky, nebo se mi hrabal v hlavě, ale to nejspíš ne, protože ke mně přistoupil, sklonil se a políbil mně. Přesto že jsem čekala, že to utne, nic se nestalo. Právě naopak. Přitiskl si mě k sobě ještě blíž. Přestala jsem na cokoliv myslet. Svět pro mě přestal existovat.

Užívala jsem si jeho blízkost. Jeho polibky na mojí kůži. Každý dotyk. Byla to nejhezčí noc za poslední rok. Usnula jsem schoulená na jeho prsou.

Kapitola šestnáctá                                                Rozcestník                                                Kapitola čtrnáctá